Modré jsou květy na louce
a jako máky dívky na ní
na poli zlátne pšenice
slunce ji hladí teplou dlaní.

Jen ty se, slunce usmívej,
na lidi, louky, žitné klasy,
do očí našim dívkám dej
perličku usměvavé krásy.

Refrén:
Aby mírem kvetla naše města,
aby chlebem voněl celý svět,
aby šťastně započatá cesta
dovedla nás do nejkrásnějších let.

Až večer s pole pojedem,
dívky na traktor posadíme,
do jejich očí pohlédnem
tebe v nich slunce uvidíme.

Zdravíme život radostný,
zdravíme život který příjde,
zdravíme rozesmáté dny,
ve kterých rostou noví lidé.

Refrén: