Slunce vstává nad Táborem,
s lože vstává Žižka lev,
od jednoho Táboríty
ke druhému zazněl zpěv:
„Sláva tobě, Žižko náš! Sláva tobě, Žižko náš!“

Jaké nám to mračno hrozí?
Nepřátel se valí pluk;
„Hospodine pomiluj ny!
Čechů blaho do tvých ruk,
veď nás, Žižko, vůdce náš!“

Nade vojskem orel lítá,
nosí slávy ratolest;
na čí hlavu on ji složí,
tomu budiž sláva, čest:
„Sláva tobě, Žižko náš!“

Píseň připomíná husitskou tradici, kterou v revolučním roce 1848 znovu oživila obrozenecká vlna. Autorství textu (J. B. Pichl) uvádí zpěvník s otazníkem.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).