O pětiletém plánu, když struna zazvoní,
tu šumí naše srdce jak kvítky jabloní.

Kov duní — elektřina už stříká přes hory,
na kolchoznické pole vypluly traktory.

Slyšíš to hřmění kladiv, naftových studní tep,
hle, Sibiř — pšeniční tajga, hle, Baku, Urál, step!

Stroj štědrou rukou hází ti plody do klína —
slunce, to není slunce — to je tvář Lenina.

Za písní vlaků, lodí, za písní transmis, kol,
z továren pochoduje sovětský komsomol.

Sovětský křižník pluje na volný okeán,
postavili jsme druhý náš pětiletý plán!

Už při těch letech, slovech, padají okovy,
praskají kolonie, chvějí se ostrovy.

Vstaňte! Smrt vrahům! — šlehá oheň ze závodů
Evropy, Ameriky, Dálného Východu.

SSSR je zem činu, úderných brigád hlas,
vše duní, hučí, zpívá a umřít? — nemáš čas.

Když nad městy a stepí už slunce zapadá,
z ocele na stráži stojí tu Rudá armáda.

To je to, pro co žijem’, to je ta naše zem,
ta země s rudou čapkou, srpem a kladivem.

Hle, hošík, plavých vlásků, má v oku modrý vír,
znáte ho z obrázků — s trubkou sovětský pionýr.

Jeho hlas na tisíce střepů starý řád rozmetá,
dnes jenom my — však zítra celičká planeta.

Píseň oslavuje úspěchy prvních sovětských pětiletek, na které se se zájmem dívali dělníci po celém světě; Rudé právo ji otisklo 13. srpna 1933.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).