Slyšte, rytieři boží,
připravte se již k boji,
chválu boží ku pokoji
statečně zpievajte!

Antikristus již chodí,
zapálenú péči vodí,
kněžstvo hrdé již plodí,
pro Buoh znamenajte.

Refrén:
Aby Čtenie nekázali,
pány světa aby byli,
apoštoly v smiech měli,
jimž pilně přikázal.

2. sloka:
I cožs se, Zbyňku, tak zpořil,
na kněží se tak obořil,
pravdu Krista umořil,
jenž tě v srdci hnětla?

Antikristu aby dvořil,
s kanovníky se svolil,
pokorným se protivil,
neb máš málo světla.

Refrén:
Jest příslovie staré, dobré:
plémě české poctivé,
nelze, by bylo bludné,
všecky země pějí.

3. sloka:
Zajiec se dřiev nazýval,
a již se tak vzhóru vzpal,
aby na lva nic nedbal,
což jemu přikáže.

Bože, raď lvu, ať vstane,
zlosti kněžské roztrhne,
zákon Kristóv navede,
rci, ať Hus ti káže.

Refrén:
Jest příslovie staré, dobré:
plémě české poctivé,
nelze, by bylo bludné,
všecky země pějí.

Píseň míří proti pražskému arcibiskupovi Zbyňku Zajícovi z Hasenburka, který nesplnil dohodu s králem Václavem IV. z roku 1411 o očištění Čech z pověsti kacířství; vznikla ještě téhož roku, kdy Zbyněk v září zemřel. Zachovala se v Jistebnickém kancionálu. Zbyněk Zajíc z Hazmburka (asi 1376–1411) byl pražským arcibiskupem od roku 1403; v červenci 1410 dal na dvoře svého malostranského paláce spálit Viklefovy spisy a Husa dal do klatby, a když se ani po smíru s králem necítil v Praze bezpečný, odjel do Uher a cestou zemřel v Prešpurku (Bratislavě).

Refrén 2. sloky ve zpěvníku doplnil Zdeněk Nejedlý podle 3. sloky; verš „rci, ať Hus ti káže“ je v rukopise nesrozumitelný („ať húsky káží“).

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).