Pěj, soudruhu, zpívej o Kachovce,
o ohních, planoucích v tuhý mráz,
o chlapci, jenž ve dvacátém roce
zvedl pušku v památný ten čas.

Přešla léta, na skráň padlo jíní
bojovníku, jenž vlast budoval,
syna měl on jako měli jiní,
syn se otci z duše podobal.

Zlaté trávy zavoněly mátou,
syna otec v nové boje ved,
se samopalem v ruce šel syn s tátou
ve zlém roce jedenačtyřicet.

Strážce vlasti, přešel velké dálky,
ohněm, smrtí kráčel stále dál,
jako vítěz vrátil se pak z války,
aby vlast svou dále budoval.

Celou duší, smělým zanícením
sloužíme ti, rodný lide náš,
každým rokem s novým pokolením
sílí mládí — naše mocná stráž.

Rusky:

Спой, товарищ, снова про Каховку,
Про огни костров на холоду;
Как безусый юноша с винтовкой
Шёл в двадцатом памятном году.

Мчались годы и легли седины
На виски строителя — бойца;
В эти годы вырастил он сына,
Всей душой похожим на отца.

Золотые травы пахли мятой,
И на бой с отцом, в одном ряду,
Шёл безусый воин с автоматом
В сорок первом яростном году.

Шёл вперёд защитник и хранитель
Сквозь огонь и смерть в чужом краю,
И домой вернулся победитель,
Чтобы строить Родину свою.

Всей душой, отвагой и уменьем
Мы тебе послужим, наш народ,
Ведь недаром с каждым поколеньем
Сила нашей юности растёт.

Hudbu složil Zinovij Kompanějec (1902–1987), slova napsal Lev Ošanin (1912–1996), jeden z nejznámějších sovětských textařů (Dorogi, 1945), nositel Stalinovy ceny za rok 1950. Úvodní verš odkazuje na populární Píseň o Kachovce I. Dunajevského a M. Svetlova z filmu Tři soudruzi (1935). Píseň vzpomíná na boje u Kachovky v roce 1920 a na válku, která začala v roce 1941. Pro sólo, dvojzpěv, mužský sbor a klavír ji upravil K. K. Chvalovský.

Noty a text podle sborníku Sborové písně a tance Sovětské armády (1952).