Oj, vy závoje mlh z rodných lánů,
oj, vy pole i s mou lučinou!
V širou dál čety jdou partyzánů,
rychle pochodem vstříc vrahu jdou.

Když se loučili, říkali stále:
„Zvěsti pošleme vám vítané!“
Cestou vpřed šli Smolenskou vždy dále,
tam šli bít hosty zlé nezvané.

Jdou jim vstříc, v oheň svých pušek stápí,
pak je uloží do hrobu v les,
za to, pláč naši zem že teď zkrápí,
za to vše, co kraj náš od nich snes.

Od těch dob se všech stran kraje šíří
ztratil násilník svůj klid a mír.
V noc i den partyzán po něm míří,
věčně má nad hlavou bouře vír.

Kdo se mstám vyhnout zná partyzánů?
Osud zpátky což jít vrahu dá?
Oj, vy závoje mlh z rodných lánů,
oj, ty můj kraji, oj, vlasti má!

Rusky:

Ой, туманы мои, растуманы,
ой, родные поля и луга!
Уходили в поход партизаны,
уходили в поход на врага.

На прощанье сказали герои:
„Ожидайте хороших вестей!“
И по старой Смоленской дороге
Повстречали незваных гостей.

Повстречали — огнём угощали,
Навсегда уложили в лесу,
За великие наши печали,
За горючую нашу слезу.

С той поры да по всей по округе
Потеряли злодеи покой.
День и ночь партизанские вьюги
Над разбойной гудят головой.

Не уйдёт чужеземец незваный,
Своего не увидит жилья.
Ой, туманы мои, растуманы,
Ой, родная сторонка моя!

Vladimir Zacharov (1901–1956), od roku 1931 hudební vedoucí Pjatnického ruského lidového sboru, složil píseň na slova Michaila Isakovského v roce 1942; při prvním provedení sborem v ní zpívala Valentina Klodnina. Podle vzpomínek spolubojovnice ji ráda zpívala odstřelovačka Roza Šaninová, kdykoli čistila svou zbraň.

Noty a text podle zpěvníku Armáda zpívá (Naše vojsko, 1951).