Ó svolánie Konstanské,
jenž sě naziéváš svaté,
kak si bez opatrnosti
shladilo bez milosti
člověka svatého.

2. sloka:
Zdali je tiem zavinil,
že mnohým hřiechy zjevil
z daru milosti božie,
aby právě pokánie
činili beze lsti?

3. sloka:
Pýchánie a smilstvo tvé
i lakomstvo nesyté
od tebe chtěl odvésti
a tě na cestu zvésti
dóstojenstvie svého.

4. sloka:
A ty, sebe netbaje,
božích daruov neznaje,
zlé za dobré vracuješ,
nevděčnost ukazuješ
k spasiteli svému.

5. sloka:
Již všady na vše strany
hlásaly vaše činy,
že ste z řádu súzenie
a božieho zpravenie
zjevně vystúpili.

6. sloka:
Nebo ste bez rozumu
i pravého dóvodu
křikem vaším nesmyslným
obyčejem židovským
pravdu potupili.

7. sloka:
Proč ste nepřěpatřili
těch práv, kteráž ste dřév četli,
že to na vás neslušie,
byste skrze skřekánie
měli svítěziti?

8. sloka:
Daleko ste zblúdili
a z pravdy vystúpili,
svědectvie všěch dobrých
s vaší hanbú i jiných
davše u potupu.

9. sloka:
Nad ty sobě zvolivše,
své vóli povolivše,
svědky pravdě protivné,
vieře nedostatečné,
přijeli ste vzácně.

10. sloka:
Skrze snažnost vaši zlú,
Bohu velmi protivnú,
k libosti a k vóli svej,
již plnie dokonánéj,
co dobrého pójde?

11. sloka:
Zdali skrze smrt jeho,
člověka nevinného,
zlosti kněžské ohavné,
světu všemu poznané,
budú sě tajiti?

12. sloka:
Bohu mnohem vděčnějie
i vám užitečnějie
bylo by bez omyly,
byste byli přijeli
to, co jest on kázal.

13. sloka:
Již po takém neřádu
přijměte tuto radu,
aby nedbajíc světské,
potlačíc lsti ďábelské,
jmětež boží pramen!

14. sloka:
Čiňtež pokánie pravé,
jenž jest hříšným vydané!
A to vám ten rač dáti,
kterýžť má kralovati
všecky věky, amen!

Píseň obžalovává kostnický koncil, který dal upálit Mistra Jana Husa, a vznikla pravděpodobně hned roku 1415. Rychle zlidověla a zpívala se i v kostele o Husově svátku; nápěv je lidový, tehdy rozšířený jako tzv. obecná nota.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).