Přišel rozkaz, on na západ,
ona jinam musí jít…
Odcházeli komsomolci
v občanské se válce bít.

Odcházeli z tichých krajů,
museli si sbohem dát.
„Co mně ty, má nejmilejší,
na shledanou budeš přát?“

Nejmilejší odpovídá:
„Ze srdce ti přeju já,
když už smrt, ať přijde náhle,
když ránu, ať není zlá.

A pak přání nejkrásnější,
soudruhu můj milý, mám,
abys brzy jako vítěz
navrátil se domů k nám.“

On podal své družce ruku,
naklonil se nad líčko:
„O jedno tě ještě prosím,
napiš občas psaníčko.“

„Jenže kam to psaní poslat,
kde tě v světě vyhledám?“
To nevadí — řekl tiše,
„napíšeš mi . . . tam někam.“

Rusky:

Дан приказ ему на запад,
Ей в другую сторону…
Уходили комсомольцы
На гражданскую войну.

Уходили, расставались,
Покидая тихий край.
«Ты мне что-нибудь, родная,
На прощанье пожелай . . .»

И родная отвечала:
«Я желаю всей душой:
Если смерти, то — мгновенной,
Если раны — небольшой.

А всего сильней желаю
Я тебе, товарищ мой,
Чтоб со скорою победой
Возвратился ты домой.»

Он пожал подруге руку,
Глянул в девичье лицо:
«А еще тебя прошу я:
Напиши мне письмецо.»

«Но куда же напишу я?
Как я твой узнаю путь?»
«Всё равно — сказал он тихо —
Напиши . . . куда-нибудь!»

Píseň Прощание (podle prvního verše známá i jako Дан приказ ему на запад, také Прощальная комсомольская) složili bratři Pokrassové, zde uvedená pod jménem Dmitrije Pokrasse (1899–1978), který v letech 1932–1954 skládal společně s mladším bratrem Daniilem (1905–1954), na slova Michaila Isakovského (1900–1973), autora Kaťuše, v roce 1938. Rozšířila se hlavně v podání Leonida Utěsova. Pro sólo a mužský sbor ji upravil M. Munclinger.

Noty a text podle sborníku Sborové písně a tance Sovětské armády (1952).