Kto za pravdu horí v svätej obeti,
kto za ľudstva právo život posvätí,
|: kto nad krivdou biednych slzu vyroní:
tomu moja pieseň slávu zazvoní! :|

Keď zahrmia delá,
orol zaveje,
za slobodu milú
kto krv vyleje,
pred ohnivým drakom
kto vlasť zacloní:
tomu moja pieseň
slávu zazvoní!

Kto si stojí slovu,
čo priam shrkne svet,
komu nad statečnosť
venca v nebi niet,
koho dar nesvedie,
hrozba neskloní:
tomu moja pieseň
slávu zazvoní!

Pán Boh šlechetnosti
nebe vystavil,
večné on pre podlosť
peklo podpálilo;
kto ctí pravdy božskej
božské zákony:
tomu moja pieseň
slávu zazvoní!

Píseň Karola Kuzmányho na slovenský nápěv přijalo za svou dělnické hnutí; zpívávala se hlavně na pohřbech padlých soudruhů. Báseň vyšla poprvé 4. dubna 1848 v příloze Slovenských národních novin Orol tatranský pod názvem „Sláva šlechetným“; vlastní slovenský nápěv k ní později složil Štefan Fajnor. Na Slovensku patřila vedle „Hej, Slováci“ a „Nad Tatrou sa blýska“ k neoficiálním národním hymnám, v Čechách se v 90. letech 19. století stala hymnou omladinářského hnutí.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).