Ktož jsú boží bojovníci
a zákona jeho,
prostež od Boha pomoci
a úfajte v něho,
že konečně vždycky s ním svítězíte!

Kristusť vám za škody stojí,
stokrát viec slibuje;
pakli kto proň život složí,
věčný mieti bude;
blaze každému, ktož na pravdě sende!

Refrén:
Tenť pán velíť se nebáti
záhubcí tělesných,
velíť i život složiti
pro lásku svých bližních.

2. sloka:
Protož střelci, kopiníci
řádu rytieřského
sudličníci a cepníci
lidu rozličného,
pomnětež všichni na Pána štědrého!

Nepřátel se nelekajte,
na množstvie nehleďte,
Pána svého v srdci mějte,
proň a s ním bojujte
a před nepřáteli neutiekajte!

Refrén:
Dávno Čechové řiekali
a příslovie měli,
že podle dobrého pána
dobrá jiezda bývá.

3. sloka:
Vy, pakosti a drabanti,
na duše pomněte,
pro lakomstvie a lúpeže
životóv netraťte
a na kořistech se nezastavujte!

Heslo všichni pamatujte,
kteréž vám vydáno,
svých hauptmanóv pozorujte,
retuj druh druhého,
hlediž a drž se každý šiku svého!

Refrén:
A s tiem vesele křikněte,
řkúc: Na ně, hr na ně,
braň svú rukama chutnajte,
Bóh pán náš! křikněte.

Nejznámější husitská píseň, bojová hymna husitských vojsk, v níž je v kostce obsažen i Žižkův vojenský řád; autor není jistě znám, od Zdeňka Nejedlého (1913) se obvykle připisuje táborskému knězi Janu Čapkovi. Nápěv později citoval Bedřich Smetana v symfonických básních Tábor a Blaník i v opeře Libuše, Václav Dobiáš ho roku 1952 upravil pro sólo, sbor a orchestr. Nápěv i text jsou podle nejstaršího zápisu v Jistebnickém kancionálu.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).