V čistom polje, polje pod rakitoj,
gdě klubitsja po nočam tuman,
ej, tam ležit v zemlě zarytyj,
tam scharoněn krasnyj partizan.

Ja sama geroja pravažala
v dalnij puť na slavnyje děla,
ej, bajevuju sablju podavala,
varanova konika věla.

On upal na travu stěpnuju,
on upal prastrelenyj v baju,
ej, za savěty, za stranu radnuju,
on dal žizň gerojskuju svaju.

V čistom polje, polje pod rakitoj,
gdě klubitsja po nočam tuman,
ej, tam ležit v zemlě zarytyj,
komsamolec krasnyj partizan.

Ruská píseň o rudém partyzánovi, který leží pohřben v širém poli pod vrbou, kde se v noci válí mlha. Dívka vzpomíná, jak hrdinu vyprovázela na cestu za slavnými činy, podala mu šavli a přivedla vraného koníka; padl zastřelený v boji do stepní trávy a za sověty a rodnou zemi dal svůj hrdinský život. Poslední sloka opakuje první a mrtvého jmenuje: byl to komsomolec.

Noty a text podle zpěvníku Zpíváme 1948: hymny, písně vlastenecké a revoluční (1948).