Konjuh planinom vjetar šumi, bruji.
Lišče pjeva žalovite pjesme.
Borovi i jele, javori i breze
svijaju se jedan uz drugoga.

Kiše jesenje po grobu se stile
Konjuh stenje, ruši sa kamenje.
Mrtvoga drugara, husinjskog rudara
sahranjuje četa partizana.

Ona je crno svu goru zavila,
bure snježne kosti mu izmele.
Od krvi crvene husinjskog rudara
crvena je šuma procvjetala.

Konjuh planinom vjetar šumi, bruji…
Lišče pjeva žalovite pjesme.
A povrh planine zastava se vije
crvena od krvi proletera.

Jugoslávská partyzánská píseň o pohřbu Peji Markoviće, horníka z Husina, který padl v říjnu 1941. Na hoře Konjuh hučí vítr a stromy se sklánějí, partyzánská četa pohřbívá mrtvého druha a les i vlajka nad horami jsou rudé jeho krví. Slova složil Markovićův spolubojovník Miloš Popović Đurin (1921–1943), nápěv je převzatý ze sovětské písně „Tam vdali za rekoj“ (1924). Podle srbochorvatské Wikipedie složil Đurin první tři sloky ve vsi Kamenica a čtvrtou přidal poté, co bojovníci 6. východobosenské proletářské brigády 26. května 1942 vztyčili na vrcholu Konjuhu rudou vlajku. Píseň se nejprve ujala v jeho brigádě a po páté nepřátelské ofenzivě (1943) i v dalších jednotkách. Skladatel Oskar Danon, který Đurina slyšel zpívat, ji podle náčrtů z Konjuhu po válce (1945) zpracoval po svém a napsal i hudbu k filmu Konjuh planinom (1966, režie Fadil Hadžić, scénář Meša Selimović); později ji nahrály mimo jiné skupiny Bolero a Azra.

Noty a text podle zpěvníku Zpíváme 1948: hymny, písně vlastenecké a revoluční (1948).