Není muže nad kováře,
muž on celý přímé tváře.
On zná státi na svých nohou,
on též tuhé rámě má,
díla věčná, krásu mnohou
rukou, hlavou vykoná.
U nás, u nás jde ráz na ráz,
u nás, u nás jde ráz na ráz,
tu rána na ránu co hrom dopadá,
nadarmo nižádnou kovář nezadá,
tu rána na ránu co hrom dopadá,
nadarmo nižádnou, nadarmo nižádnou kovář nezadá.

Slova písně napsal politik František Ladislav Rieger (1818–1903), spoluzakladatel staročeské Národní strany a nástupce Františka Palackého v jejím čele, nápěv složil klavírista a skladatel Ludvík Procházka (1837–1888), žák a přítel Bedřicha Smetany a jeden ze zakladatelů pražského pěveckého spolku Hlahol, který později působil jako pedagog v Hamburku.

Noty a text podle zpěvníku Zpíváme 1948: hymny, písně vlastenecké a revoluční (1948).