Když se národ přestal bát své vlády,
tu začaly praskat staré řády,
|: proletáři v jeden mžik
srazili se v pevný šik. :|

Srazily se pevně ruku v ruce
přední stráže ducha revoluce
|: a bouraly vesele
staré řády zpuchřelé.* :|

Potlačeným říkalo se chátra,
my však v každém viděli jsme bratra,
|: jak nám možno v oku číst
stejnou lásku, nenávist. :|

O, jak vesele vždy ve svém kruhu
student, dělník zasedl si k druhu
|: a v místnostech bastily
písně naše proudily. :|

Vrhali se na nás jako supi,
nejmilejší druzi v celách úpí,
|: ústa jejich mlčí teď,
pomsta přijde naposled! :|

A to bude velká, slastná chvíle,
až se všichni pozvedneme v síle
|: a zvoláme k alarmu
na tu smečku žandarmů! :|

Zavoláme, prapor rozvineme,
pevně v ruce zbraň svoji stiskneme
|: a zvoláme: Tyran zhyň,
pomstěn budiž volný syn! :|

Zavoláme, až se v separaci
mříže zlámou, plesnivé zdi skácí,
|: a nové myšlenky zas
do boje povedou nás! :|

* Často se zpívalo také „to Rakousko zpuchřelé“.

Text napsal právník Jindřich Štemberka na podzim 1893, kdy policie zatýkala omladináře; melodii si vypůjčil z jihočeské studentské písně „Když jsem já šel tou putimskou branou“. Píseň pak zlidověla mezi dělníky, kteří si její text po svém upravili. Štemberka (1867–1926) se jako student zapojil do pokrokového studentského hnutí; později byl advokátem v Rychnově nad Kněžnou, v roce 1908 poslancem Českého zemského sněmu a propagátorem turistiky v Orlických horách.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).