Když se národ přestal bát své vlády,
tu začaly praskat staré řády,
|: proletáři v jeden mžik
srazili se v pevný šik. :|

Srazily se pevně ruku v ruce
přední stráže ducha revoluce
|: a bouraly vesele
staré řády zpuchřelé.* :|

Potlačeným říkalo se chátra,
my však v každém viděli jsme bratra,
|: jak nám možno v oku číst
stejnou lásku, nenávist. :|

O, jak vesele vždy ve svém kruhu
student, dělník zasedl si k druhu
|: a v místnostech bastily
písně naše proudily. :|

Vrhali se na nás jako supi,
nejmilejší druzi v celách úpí,
|: ústa jejich mlčí teď,
pomsta přijde naposled! :|

A to bude velká, slastná chvíle,
až se všichni pozvedneme v síle
|: a zvoláme k alarmu
na tu smečku žandarmů! :|

Zavoláme, prapor rozvineme,
pevně v ruce zbraň svoji stiskneme
|: a zvoláme: Tyran zhyň,
pomstěn budiž volný syn! :|

Zavoláme, až se v separaci
mříže zlámou, plesnivé zdi skácí,
|: a nové myšlenky zas
do boje povedou nás! :|

* Často se zpívalo také „to Rakousko zpuchřelé“.

Text napsal právník Jindřich Štemberka na podzim 1893, kdy policie zatýkala omladináře; melodii si vypůjčil z jihočeské studentské písně „Když jsem já šel tou putimskou branou“. Píseň pak zlidověla mezi dělníky, kteří si její text po svém upravili.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).