Známo bylo u roty, že jsem ulejvák,
jednou tak a jednou tak, nerad chodil na cvičák.
Sbor: Pravdu má, pravdu má, až když přišel velitel.

Když se ráno vstávalo, budíček zvučně zněl,
já jsem vstával poslední, až když přišel velitel.
Sbor: Pravdu má, až když přišel velitel.

Velitel šel ke kufru: „Ukaž mi, co tam máš!“
Já tam nemám celkem nic, jenom galimatyáš.
Sbor: Jenom galimatyáš.

Tak mi v nudných rajonech míjely všední dny,
že jsem nechtěl pořádek, dělal jsem ho za všechny.

Sbor:
Poslyšte však, co se stalo, co lajdáka předělalo:

Přišla doba vánoční, o které z nás každý snil,
v rámci velké nadílky jsem dárky s psaním rozbalil.
Sbor: Nadílku vánoční, dárky s psaním rozbalil.

Pionýři píšou mi: „My ve tvých stopách jdem,
my chceme být v učení jak ty vzorným vojákem.“
Sbor: Jééé!

Že to psaní zabralo, celá rota poznala,
hned po svátcích vánočních nová éra nastala.
Místo jeho kavalce oku lahodí,
v morálce i výcviku s celou rotou závodí,
ze všech starých neřestí nic ho neláká,
je první v rotě kandidát na vzorného vojáka.

Vojenskou častušku složil Radim Drejsl na text Miroslava Kroha v roce 1951 pro Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého. Ještě téhož roku ji soubor nahrál pro Supraphon (71019-M) se sólistou Jindřichem Jandou; na druhé straně desky je Drejslova častuška Voják a sršeň. Noty vyšly v Repertoárním sborníku Ústředního domu armády Písně Radima Drejsla (1956).

Text přepsán poslechem z nahrávky.