Fáráme věky do hlubin
a milujeme jejich stín.
Však v uhlí rabi bili nás
a ssáli nám krev po dlouhý čas.
Jen jejich byla těžní věž
a hlubiny a země též,
a naše bylo otroctví.
Však svět se z naší krve skví.
Fáráme věky do hlubin
a milujeme jejich stín.

Jas prozařuje šachtami
a pod zemí jsme pány my.
Je po rabuňku prokletém
a vládu ztrácí nad světem.
Teď do budoucna jasně plá
ta vítězná práce havířská:
Nám věže zvedají se z tmy
a jsou našimi pevnostmi!
Jas prozařuje šachtami
a pod zemí jsme pány my.

Refrén:
Dneska všichni chlapi z jámy půjdou s námi
narubat pro všechny světlo z tmy.
Nové zářivější zítřky sbiječkami
vybijem navždycky z hlubiny.
Lidstvu dáme světlo, oheň, víru,
že bude žít a pracovat v míru.
Dneska všichni chlapi z jámy půjdou s námi
narubat světlo z tmy.

Básník Miloš Vacík (1922–1999) byl za války vězněn pro odbojovou činnost, v letech 1958–1968 vedl kulturní rubriku Rudého práva a v roce 1970 byl z politických důvodů propuštěn ze Světa práce.

Noty a text podle zpěvníku Armáda zpívá (Naše vojsko, 1951).