Na zeleném doubku,
na tom na palouku,
sokoli dva jasní
rozprávěli spolu.

Sokoly ty jasné
všichni lidé znali:
jeden sokol Lenin,
druhý sokol Stalin.

Oj, ten jeden sokol
se druhým se loučí,
před smrtí svůj odkaz
jemu odporoučí:

„Sokole můj sivý,
nežli hlavu složím,
práci svou a starost
na tebe teď vložím.“

A ten druhý praví:
„Buď jen bez starosti,
zaklínám se tobě,
neustoupím z cesty!“

Vyplnil, co slíbil,
co přísahal v boji:
učinil on šťastnou
rodnou zemi svoji.

Rusky:

На дубу зелёном,
Да над тем простором
Два сокола ясных
Вели разговоры.

А соколов этих
Люди все узнали:
Первый сокол — Ленин,
Второй сокол — Сталин.

Ой, как первый сокол
Со вторым прощался,
Он с предсмертным словом
К другу обращался:

„Сокол ты мой сизый,
Час пришёл расстаться,
Все труды, заботы
На тебя ложатся.“

А другой ответил:
„Позабудь тревоги,
Мы тебе клянёмся —
Не свернём с дороги!“

И сдержал он клятву,
Клятву боевую,
Сделал он счастливой
Всю страну родную.

Píseň vznikla v polovině 30. let; podle sovětského vydání z roku 1950 byl text zapsán v kyjevském závodě Leninská kovárna a zpíval se na ukrajinský lidový nápěv, ruská Wikipedie ho připisuje Michailu Isakovskému. Známější je zhudebnění Vladimira Zacharova, za které (spolu s dalšími písněmi) dostal v roce 1942 Stalinovu cenu. Zpívala ji Irma Jaunzem (1936) a Pjatnického sbor (1937).

Noty a text podle zpěvníku Armáda zpívá (Naše vojsko, 1951).