Mnoho písní jsem dřív doma slýchával znít,
v nich se národa smích s hořem střídá,
jedna z nich věčně však bude v mé mysli žít,
tu si zpívá jen dělníků třída.

Refrén:
Ech, dubinuško, dál jen.
Ech, ty zelená, již sama pojď.
Jen rázně! Jen rázně! Již táhnem!

Tu si zpívával děd, otec též, syn ji zná,
celý rod věky stále ji zpívá,
a když dál nelze dřít, jak už práce je zlá,
dobrým prostředkem dubina bývá.

Refrén

Přece však přišel čas, že se náš národ zved,
srovnal obří hřbet svůj a již vstává,
s plecí svých svrhl v ráz krutý útlaku hnět,
těžkou dubinou vstříc vrahu mává.

Refrén

Rusky:

Много песен слыхал я в родной стороне;
в них про радость и горе мне пели;
из всех песен одна в память врезалась мне,
это песня рабочей артели.

Припев:
Эх, дубинушка ухнем.
Эх, зелёная, сама пойдёт.
Подёрнем! Подёрнем! Да ухнем!

И от дедов к отцам, от отцов к сыновьям
Эта песня идёт по наследству.
И лишь только как станет работать не в мочь,
Мы — к дубине, как к верному средству.

Припев

Но настала пора, и проснулся народ,
Разогнул он могучую спину.
И стряхнул с плеч долой тяжкий гнёт вековой,
На врагов приподнял он дубину.

Припев

Refrén vychází ze starých pracovních popěvků, jimiž si dřevorubci a později burlaci udávali rytmus při tahání. Autorskou píseň s tímto refrénem otiskl Vasilij Bogdanov roku 1865; nejrozšířenější revoluční verzi vytvořil v 80. letech 19. století advokát Alexandr Olchin a do Říjnové revoluce patřila Dubinuška k nejoblíbenějším písním ruského revolučního hnutí. Proslavil ji zpěvem Fjodor Šaljapin.

Noty a text podle zpěvníku Armáda zpívá (Naše vojsko, 1951).