Do daleka prostírá se
rodná zem…
Vojáci jdou za poledne
úvozem.
V pochodu jim smutno není,
zpívají…
Dívky cestou na cvičení
potkají.

Cestu máte, hoši milí,
dalekou,
zastavte se u nás chvíli
kratičkou.
Bohatě a šťastně žijem
pospolu,
místo u nás pro všecky je
u stolu.

Vojáci jim na to dají
odpověď,
že prý plno práce mají
právě teď.
— Za pozvání děkujeme,
těší nás,
po cvičení přijedeme
mezi vás.

Do daleka prostírá se
rodná zem . . .
Vojáci jdou zpátky zase
úvozem.
S radostí si prostřed zpěvu
vzpomenou,
že je dívky na návštěvu
k sobě zvou.

Rusky:

Перелески, перекаты,
Край родной…
На ученье шли солдаты
В полдень, в зной.
И лесами и полями
Им итти…
Встали девушки с цветами
На пути.

— Вам, солдаты молодые,
Путь далёк, —
Погостите, дорогие,
Хоть часок.
И счастливо и богато
Мы живём,
Места хватит всем, солдаты,
За столом.

А солдаты молодые
Им в ответ:
— Нынче времени, родные,
Просто нет.
Принимаем приглашенье,
Мы придём
После летнего ученья
Вечерком.

Перелески, перекаты,
Край родной . . .
Шли с учения солдаты
В лагерь свой.
Проходили, вспоминали
На пути,
Как колхозницы их звали
Погостить.

Hudbu složil Leonid Bakalov na slova básníka a textaře Jakova Švedova (1905–1984), původně dělníka moskevských metalurgických závodů, za války frontového dopisovatele a autora písní Smugljanka a nové verze Orljonka z roku 1936. Pro mužský sbor ji upravil J. Foltýn.

Noty a text podle sborníku Sborové písně a tance Sovětské armády (1952).