Milý mně odletěl
vysoko,
milý mně odletěl
daleko.
Nevidím už letadlo,
ticho je tu,
budu čekat milého
zpátky z letu.
Zpátky z letu, zpátky z letu.

Milý mně odletěl
do oblak,
milý mně odletěl
jako pták.
K nebi vylét orel můj
v ranní zoři,
nad svou ruskou otčinu,
nad pohoří.

Milý mně odletěl
za Ural,
milý mně odletěl
za Bajkal.
Za daleké obzory
se mi ztratil,
k večeru se zpátky zas
ke mně vrátí.

(4. sloka = 1. sloka)

Rusky:

Улетел мой дружок
Высоко,
Улетел мой дружок
Далеко.
Скрылась в небе точечка
Самолёта,
Буду ждать я лётчика
Из полёта.
Из полёта, из полёта.

Улетел мой дружок
Молодой,
Улетел мой дружок
Дорогой.
Пролетит он соколом
В дымке синей
Над своей Отчизною.
Над Россией.

Улетел мой дружок
За Урал,
Улетел мой дружок
За Байкал.
Пролетит он дальнее
Расстоянье,
Но вернётся к вечеру
На свиданье.

(4. = 1.)

Píseň o dívce, která čeká na svého milého letce, složil sovětský skladatel Vano Muradeli (1908–1970), rodák ze Stalinova Gori, na slova A. Salnikova, s nímž spolupracoval i jindy. Muradeli byl v únoru 1948 usnesením ÚV VKS(b) o jeho opeře Velké přátelství spolu s Prokofjevem a Šostakovičem odsouzen jako „formalista“; rehabilitován byl až v roce 1958 a o rok později složil známý Buchenwaldský zvon. Pro sólo, sbor a harmoniku ji upravil K. K. Chvalovský.

Noty a text podle sborníku Sborové písně a tance Sovětské armády (1952).