Antonínu Zápotockému

Stráž mozolů jednotná, tvrdá
prostného srdce a hrdá,
tvé ÚRO je naše naděje,
náš Blaník pravdivý a silný
a konec konců neomylný
a konec konců lid,
to, co chceme, aby vládlo
a cihlu pravdy k cihle kladlo,
stavělo soudružskou republiku.

Víme, že ji postavíme
a z jejích zdí pak vyrazíme
blanickou jednotou
vyhladit zbytky ksindlu,
s nímž není smíru.

Hej, ÚRO, hej!
Své nejlepší nám dej,
své nejlepší nachystej.
A ozař temné cesty švindlu,
zazpívej pravdu, radost, víru,
hej, ÚRO, hej,
jsi lidu nejvyšší květ,
buduj a ostříhej
náš rudý svět.