S nejvyšší skály padat chci dolů,
bystřina prudká, pějící vzdor,
vystříknout k nebesům, vrhat se dolů,
do nížin zanést písničku hor:
v tisíc se divě rozstříknout krůpějí,
v každé z nich duhu, života naději,
lásku a vzdor, lásku a vzdor.

Břízkami mladými vrůsti chci v skály,
kořeny vetknout, nepadnout, stát,
co kořen, tesák v útrobu skály,
každičkým lístkem slunci se vzdát:
z každého lístku učinit polnici,
cestičku k slunci, ostrůvek zářící,
větvemi stavět, tesákem rvát…

Mladý průkopník, roč. I, Louny 1910, seš. 2 z 1. května 1910, str. 1.

Otištěno ve sborníku Fráňa Šrámek: V boj – revoluční písně z let 1901–06 (Československý spisovatel, 1953).