Ten výstřel tenkrát z děla lodi
to nebyl jenom povel v boj,
již žádný podzim neurodí
se tolik rudých květů vrostlých do svobody
a tolik rukou sahajících pro náboj.

Ten výstřel tenkrát rozžal nová světla
a srdce lidská vznítil plamenem,
myšlenka v čin tak rychle nevykvetla
by z prachu k lepším zítřkům vzlétla,
stavěla z kvádrů, co bylo dřív snem!

Ten hlas a prst tak do daleka
a pohled k zítřkům letící,
on věděl, kolik bojů lidstvo ještě čeká,
než staré všechno splaví mocná řeka
a dělník plod svůj přijme na lžíci.

Blesk zašlehl se hřměním do dějin,
čas zbortil zlo a hrdé paláce,
žena nebude otroky bráti v klín
v svých dětech, a hladu stín
muž přetaví v pažích ztuhlých od práce.

On zavelel a probuzený svět
v milionech lidí dal se k pochodu,
nám budou věky příští závidět,
až celou pevninou nám vzkvete rudý květ,
až na praporech Lenina svou lidstvo najde svobodu!

Uh. Hradiště 29. 10. 1951