Ve větvích vítr se honí
podzim k nám přišel
jako vloni,
na zem zas k lístkům nový lístek pad!
Léto již s vlaštovkou odlétlo
a zase přišel listopad.

Spadnutý lístek lístkům vypráví,
o velkém bezpráví,
na němž si stavěl car - pop, hrad.
Leč mužík pochopil učení Lenina,
nad Rusí slunce zasvítlo,
nová se doba začíná.

Krví se země skropila,
by vyrostl z ní svěží květ,
květ lidu sbratření,
již vytváří nám, lepší nový svět.

Rok za rokem se řadí k sobě,
vítr vzal s sebou zašlý čas,
a přece u datumu z listopadu,
spočine moje oko zas a zas.

Jak zkrásněla jsi Rusi širá,
za řádku dlouhých těch let,
byť válka nová Tebou přeletěla,
svobodna dýcháš, život nový tvoříš,
v neznámý kosmos chceš se rozletět.

Na to vše myslím,
na prostý ten Tvůj lid,
že vždy chce v míru pracovat,
hodnoty tvořit - žít!

Na to vše myslím v památný tento den,
přeji Ti, Rusi širá,
úspěchy, mír - splněný Lenina sen!