Jenda byl úderníkem, plán plnil
vždycky nad stopadesát.
Když mu však přišel svolávací
lístek, nemoh z toho devět nocí spát.
Hola hej, hola hej, nemoh
z toho devět nocí spát.

Bude to velká bída nechat si
teď jen o fabrice zdát.
Snad budu muset jak mašina
poslouchat, lidi, to to bude vypadat.
Hola hej, hola hej, lidi,
to to bude vypadat.

Výcviku se přec nebál, nebál se
ani, že bude mít hlad.
Jen strohé názvy strašily mu
v hlavě: ta vnitřní služba a kázeňský řád.
Hola hej, hola hej, nemoh
z toho devět nocí spát.

Jak si mám na ně zvyknout, já se už
vidím, jak jdu za mříže,
vždyť mi i staří mazáci
říkali: vojna, to jsou jenom potíže.
Hola hej, hola hej, tohle
bejvalo, hej, tak se na to nedívej, hola hej!
Hej, hej hola hej, hola hej, jejich
řeči už neposlouchej!

Dneska je z Jendy voják, těm dvěma
řádům patří za to dík.
Zakrátko jasně na té vojně pochopil,
že k sobě patří voják, úderník.

Refrén:
Hola hej, hola hej, hola hej, hola hej, srdce
statečná, hej, na vojáka vykovej.
Hola hej, hej, hej! Hola hej, hola hej, voják
úderníku pomáhej. Hej!

S vládou dělnickou, které patří srdce tvé i dík,
proti světu nepřátel vlast svou ubrání
voják a úderník.

Refrén

V soupisu Drejslova díla na české Wikipedii je píseň uvedena s rokem vzniku 1950 a s textem Miroslava Kroha.

Noty a text podle zpěvníku Armáda zpívá (Naše vojsko, 1951).