Zapějme si píseň bratři
jako volným mužům patří,
třeba v žaláři byli spoutaní!
|: V mužné písni, v mužném slově
nemá žalář vadit tobě
i kdyby tě trápili. :|

Pohleď, jak lid hladem kvílí,
kapitál vydírá s pílí,
co syn práce vytvořil (mozoly).
|: Na tom nemá ještě dosti,
vyssaje tě až do kosti,
aniž by ses protivil. :|

Hola hoši na palubu
třeba pluli jsme v záhubu
prapor náš neutone, nikdy ne!
|: I kdybychom padli všici
vstanou noví bojovníci,
prapor rudý zavlaje. :|

Zavlaje nám nad hlavami
jako rudá záře ranní,
zvěstujíc nám nový den, pomsty den!
|: Pročež, bratři, nemeškejme,
za svobodu život dejme,
tak lid blaha dojde jen. :|

Autor textu je neznámý (některé prameny uvádějí novináře Norberta Zoulu)

Ve svém blogu upozornil Jiří Buzický, že hudba k této vlastenecké písni, kterou si zpívali vlastenci na přelomu 19. a 20. století, byla převzata z vojenského pochodu hrdinného Evžena Savojského, známého jako prínc Eugen.

Zde je oslavná píseň na prince Eugena

Zde je pochod

Uvádí se, že píseň zkomponoval Andreas Leonhardt, další verzi upravil v roce 1865 Josef Strauss (op.186)

zdroj Sv. Sidonie

Noty a 2. sloka podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953), podle něhož píseň složil Norbert Zoula koncem roku 1881 ve vězení pro povzbuzení spoluvězňů, na nápěv lidové vojenské písně „Alou, páni muzikanti“. Norbert Zoula (1854–1886) byl sociálně demokratický novinář, příznivec anarchismu; po propuštění z vězení odešel v roce 1883 do USA, v Chicagu vydával list Budoucnost a zemřel v Kalifornii na tuberkulózu, kterou se nakazil ve vězení. Píseň proslavil zvláště román Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci (zfilmovaný roku 1950), jehož název cituje její verš.