Ti sedláci ubozí,
což oni se navozí
kamene, křemene,
bodejž pány čert veme!

Ten purkrabí parukář,
sám největší pletichář,
bije nás jako ras,
zasloužil by sám provaz!

A ten šelma nešťastný,
ten šmaťchavý poklasný,
pro ten klas stíhá nás,
zasloužil by sám provaz!

Šafář, taškář vybraný,
od biřice vypraný,
sám co vzal a prodal,
nám sedlákům vinu dal.

Pane Bože veliký,
smiluj se nad rolníky:
přijmi je do nebe
a pány ať čert veme!

Protipanská píseň, kterou podle Václava Beneše Třebízského zpívali vzbouření sedláci, když roku 1775 táhli se zbraní na Prahu a žádali zrušení roboty. Zpěvník ji uvádí v sudém taktu se synkopami, ne v Erbenově úpravě do lichého taktu.
Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).