Sněženky už rostú,
fijalky zas voňá,
otvíře sa jarní zem.
Ale nám je teskno,
dyť sme sa lúčili
se súdruhem Gottwaldem.

Slzenky kapaly,
žádný ich nestíral,
padaly na černú zem.
Ale z každý slze
roste velká síla –
kerú všecko přemožem’.

A my všeci mladí,
my slibujeme
dobře dělat, věrní byť,
aby nigdy děti
nepoznaly vojnu,
aby mohly šťastně žiť.

Píseň složila lidová zpěvačka a básnířka Jiřina Mikulenková po smrti Klementa Gottwalda v březnu 1953; vedle smutku vyjadřuje i slib pokračovat v jeho díle.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).