1. Nu, co patří pánu?
V střeše každý hřeb,
každá krůpěj v džbánu,
na polici chléb,
jeho vše jest, ale, bratři,
kosa v šij a v leb mu patří
okovaný cep.

2. Nu, co patří pánu?
Dcery tvojí zpěv;
sýpka ať je plna
zrní nebo plev,
zdupané i zkvetlé nivy —
ale též však spravedlivý
náš i vnuků hněv.

3. Nu, co patří pánu?
V hvozdě zvěř i klest,
poslední tvá kráva,
jediná tvá čest;
ale patří jemu taky,
v nestoudnou tvář, v drzé zraky
mozolitá pěst.

4. Nu, co patří pánu?
Sláva, přepych, moc —
Vzhůru, bratří, k ránu
jde prý naše noc.
On má hrad — my žhavou smolu,
štěstí on — my všichni spolu
zítřku na pomoc…

Báseň Jaroslava Vrchlického zhudebnil dělnický skladatel Míla Kraus; píseň vyšla tiskem v březnu 1936 ve třetím svazku Tiskových besed. Jaroslav Vrchlický (1853–1912) patřil k nejplodnějším českým básníkům a překladatelům konce 19. století.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).