1. Nu, co patří pánu?
   V střeše každý hřeb,
   každá krůpěj v džbánu,
   na polici chléb,
   jeho vše jest, ale, bratři,
   kosa v šij a v leb mu patří
   okovaný cep.

2. Nu, co patří pánu?
   Dcery tvojí zpěv;
   sýpka ať je plna
   zrní nebo plev,
   zdupané i zkvetlé nivy —
   ale též však spravedlivý
   náš i vnuků hněv.

3. Nu, co patří pánu?
   V hvozdě zvěř i klest,
   poslední tvá kráva,
   jediná tvá čest;
   ale patří jemu taky,
   v nestoudnou tvář, v drzé zraky
   mozolitá pěst.

4. Nu, co patří pánu?
   Sláva, přepych, moc —
   Vzhůru, bratří, k ránu
   jde prý naše noc.
   On má hrad — my žhavou smolu,
   štěstí on — my všichni spolu
   zítřku na pomoc…

Báseň Jaroslava Vrchlického zhudebnil dělnický skladatel Míla Kraus; píseň vyšla tiskem v březnu 1936 ve třetím svazku Tiskových besed.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).