aneb Volání k císařské milosti o zbavení robot a ouzkosti

Pohleď, kterak sme souženi,
od karabáčníků zedřeni,
Otče náš! —

Ohlédni se jen sám na ně,
císaři náš, milý pane,
jenž jsi —

My víme, že to nežádáš,
ani milosrdný Bůh náš
na nebesích —

Plačtivě na tě čekáme
a za krále tě žádáme,
posvěť se —

Neb je velmi povýšeno,
ve všech zemích rozhlášeno
jméno tvé —

Slibujem’ ti věrni býti,
až budeš ty nás říditi,
přijď království tvé —

Ve všem se chceme poddati,
hleď s námi co chceš dělati,
buď vůle tvá —

Nebo víc dřeni nebudem’,
tak v radosti živi budem’
jako v nebi —

Při tom budeme věděti,
komu máme věrni býti
tak i na zemi —

Neb nemůžem’ již obstáti,
když nám chtějí také bráti
chléb náš vezdejší —

Do zejtří čekat nechtějí,
než s karabáčem nutějí,
dejž nám dnes —

My je dost prosíme sice,
ach, pane, nebi nás více
a odpusť nám —

Však na prosbu nic nedají,
ale na zádech hledají
naše viny —

Rovně poddaní — měšťani
od těch dříčů jsou trestáni
jakož i my —

My pak i s pacholkem koně
ledakams dojeti pro ně
odpouštíme —

Dej jen malé ulehčení
a víc do toho soužení
neuvoď nás —

O císaři, pane milý,
zapověz, by nás nebili,
našim vinníkům —

Učiniž prostředek malý,
bychme všichni nezoufali
v pokušení —

Nedej nás více soužiti
a až do kosti odříti,
ale zbav nás —

My sice v Boha doufáme,
ale však předse coufáme
od zlého.

Dej, Bože, v biči stálost
a po smrti v nebi radosť. Amen.

Selská parodie modlitby Otčenáš (latinsky Pater noster rusticorum), obžaloba vrchnosti, která vznikla kolem roku 1775 v době selského povstání; tuto verzi zapsal F. J. Vavák. Zpěvník ji otiskuje bez nápěvu.
Text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).