My dělníci jsme na světě
nejvíce zubožený,
protože vše vyrábíme,
nevděkem jsme placený.
A od pánů vydíráni,
plody práce jsou nám brány.
|: Blaho kde máš, darmo se ptáš,
vždyť jsi jenom „proletář“! :|

Nám již dávno naši páni
vzali střechu nad hlavou,
obydlí nám vykázali
pod hvězdnatou oblohou,
a k tomu nás ještě více
stíhá útrap na tisíce.
|: Blaho kde máš, darmo se ptáš,
vždyť jsi jenom „proletář“! :|

My dělníci od mladosti
v továrně jsme trpěli,
školy ani nepoznali,
na boháče se dřeli!
Kde je naše blaha doba?
vzala nám ji lidská zloba!
|: Blaho kde máš, darmo se ptáš,
vždyť jsi jenom „proletář“! :|

Kdo z nás nebyl v mladém věku
na vojnu odvedený,
a proti všem lidským právům
do kasáren zavřený.
Bratr bratra aby vraždil,
nutějí ti páni tvoji!
|: Blaho kde máš, darmo se ptáš,
vždyť jsi jenom „proletář“! :|

Kde je vlast tvá opěvána
básníky placenými,
marně hledáš kraj na zemi
s občany blaženými:
všade bída, bledé líce,
a do Prahy nesmíš více!
|: Blaho kde máš, darmo se ptáš,
vždyť jsi jenom „proletář“! :|

Neustanem vlast dobývat,
tu kterou nám ukradli,
proto všichni lupičové
hrozným trestům propadli! –
|: Pak tě najdu, ó vlasti má,
ty budeš má otčina. :|

Píseň složil neznámý socialista v době pronásledování v 80. letech 19. století na motivy vystěhovalecké písně „Tam pod těmi Krkonoši“; mluví o vztahu proletářů k vlasti, z níž byli socialisté vypovídáni a za prací často odcházeli až za moře. V jedné variantě se jako refrén ustálilo: „Až se jednou svět obrátí, s kapitály, potentáty, ó pak budeš, ó vlasti má, budeš Čechů otčina!“

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).