1. sloka:
Již vzhůru, psanci této země,
již vzhůru všichni jež hlad zhnět!
Teď duní právo v jícnu temně
a výbuch zahřmí naposled!
Od minulosti spějme zpátky,
otroci vzhůru k cílům svým!
Již chví se světa základ vratký,
my ničím nejsme, buďme vším!

Refrén:
|: Poslední bitva vzplála
dejme se na pochod!
Internacionála je zítřka lidský rod,:|

2. sloka:
Dělníci, též rolníci, bratři.
Jsme velkou stranou dělnickou.
Všem lidem jenom země patří
a zahaleči ať již jdou!
Dost napásla se naší muky
vran supů hejna kroužící,
rozptýlí den příští shluky,
věčné vzplá slunce zářící.

Refrén

Francouzský originál (Eugène Pottier, 1871)

Debout ! les damnés de la terre !
Debout ! les forçats de la faim !
La raison tonne en son cratère,
C’est l’éruption de la fin.
Du passé faisons table rase,
Foule esclave, debout ! debout !
Le monde va changer de base :
Nous ne sommes rien, soyons tout !

Refrain:
C’est la lutte finale :
Groupons-nous, et demain,
L’Internationale
Sera le genre humain.

Il n’est pas de sauveurs suprêmes,
Ni Dieu, ni César, ni tribun,
Producteurs, sauvons-nous nous-mêmes !
Décrétons le salut commun !
Pour que le voleur rende gorge,
Pour tirer l’esprit du cachot,
Soufflons nous-mêmes notre forge,
Battons le fer quand il est chaud !

Refrain

Doslovný překlad textu

1. Povstaňte, proklatci země, povstaňte galejníci (přikovaní k) hladu. V kráteru (sopky) hřímá rozum. Schyluje se ke konečnému výbuchu. Smeťme minulost! Povstaňte, davy otroků, svět se změní od základů. Nejsme ničím, buďme vším.

Refrén: Toto je závěrečná bitva. Sešikujme se a zítra Internacionála bude lidský rod.

2. Není nejvyšších spasitelů; ani Bůh, ani César ani tribun (lidu nám nepomohou): Výrobci, spasme se sami. Uzákoňme obecné blaho! Ať zloděj vrátí kořist, nechť je osvobozen ze žaláře duch. Sami (svým dechem) rozdmýchejme výheň. Kujme železo, dokud je žhavé.

3. Králové dolů a drah, ohavní ve své bohorovnosti – cožpak kdy dělali něco jiného, než okrádali práci? Co lid vyrobil, zmizelo v jejich pokladnách. A vydá-li lid zákon, aby mu (statky) byly vráceny, nežádá nic, než co je jeho.

4. Stát nás utiskuje a zákon fixluje. Daně pouštějí žilou (jen) chudákovi. Bohatý nemá žádných povinností. Právo chudého je prázdné slovo. Dost jsme se nastrádali pod poručnictvím (nesvéprávných). Rovnost si vyžaduje jiného zákona: „Žádná práva bez povinností,“ praví (tento nový zákon), „a žádné povinnosti bez práv“!

5. Králové nás opájeli (omamným) kouřem (jako opiovým). Mír mezi námi, válku tyranům! Uplatněme stávku na armády! Pušky pažbou nahoru, a rozchod! A budou-li kanibalové trvat na tom, že z nás udělají hrdiny, záhy se dozvědí, že naše náboje jsou určeny pro naše vlastní generály.

6. Dělníci, rolníci, jsme velká třída pracujících. Země patří jen (celým, opravdovým) lidem. Zahaleč nechť se jde uvelebit jinam. Kolik se napásli našeho masa. Leč až jednoho jitra krkavci a supové zmizí, bude slunce zářit pořád.

Internacionálu v podání „posledního křesťana“ M. C. Putny si můžete vyslechnout zde

Eugène Pottier (1816–1887) napsal text v roce 1871 po potlačení Pařížské komuny, vydán byl roku 1887. Hudbu složil Pierre Degeyter v Lille o rok později; píseň vyšla bez jeho jména, protože mu hrozila ztráta práce. Od amsterdamského sjezdu II. internacionály v roce 1904 je hymnou mezinárodního dělnického hnutí a do roku 1944 byla i hymnou SSSR. Český překlad pořídili novinář Antonín Macek (1872–1923) a pozdější senátor Josef Skalák (1874–1968); pátou sloku, kterou francouzské soudy považovaly za výzvu ke vzpouře ve vojsku, většina překladů vynechává.