Nemít chleba, nemít práci, živořit jak darebáci,
to přec nikam nevede.
Sám si nikdo neví rady, dejme hlavy dohromady,
snad se nám to povede.
Dvě holé ruce nám krise bídou zaváže,
ale dvacet tisíc rukou hravě dokáže,
že když nás krise vypekla,
že si pomůžeme z pekla,
každý jak to dokáže.

Hej rup! Peklo nebude, ráj se vrací.
Hej rup! S námi kdo půjde, najde práci.
Hej rup! Hej rup! Jsme mladí, chceme žít!
Hej rup! Všichni za jeden táhnem provaz.
Hej rup! To platí pro vás, jako pro nás.
Hej rup! Hej rup! Že chceme všichni žít.
Hej rup! Kdo má sílu! Hej rup! Ruce k dílu!
Hej rup! Hej rup! Jsme mladí, chceme žít!
Hej rup! Chceme práci! Hej rup, hej-rupáci!
Hej rup! Hej rup! Chceme žít!
Hej rup! Hej rup! Hej rup! Hej rup!

Píseň Jaroslava Ježka na slova Voskovce a Wericha pochází z repertoáru Osvobozeného divadla, které ve třicátých letech až do okupace reagovalo svými revuemi a písněmi na politické dění. Zpívali ji všichni herci jako finále hry Kat a blázen, satirické fantazie z imaginárního Mexika, která měla premiéru 19. října 1934. Stejný název nese i film Martina Friče z téhož roku, v němž Voskovec a Werich hrají nezaměstnané, kteří si založí družstvo; podle filmu se od roku 1936 jmenoval i levicový týdeník Hej rup, který vydával komunistický Svaz mladých. Jaroslav Ježek (1906–1942) zemřel v americkém exilu v New Yorku.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).