Náš zedník cihlu k cihle klade,
píská si při tom „Komandíra“.
V očích je slunce, v srdci víra,
a srdce je tou vírou mladé.

Ať západ obdivuje trosky,
a křičí kletby přes Kanál!
Tím poleká jen babské mozky.
Náš zedník klidně staví dál.

Dnes koupí dětem stavebnici
ať může jejich ručka taky
komíny vztýčit nad oblaky
a paláce pro pracující.

Svět dolaru dál hlavu ztrácí
a ječí plány válečné.
Jim na vzdory svou dobrou prací
náš zedník říká pevně „Ne!“

Však kdyby přece válku chtěli,
proč by se mozolná dlaň bála
do moře zahnat kanibala?
Nestaví přece pro šrapnely!

Písničku na rtech, srdce mladé,
nestaví domy, staví mír!
Náš zedník cihlu k cihle klade,
píská si při tom „Komandír“…

otištěno v časopise Ukazovatel našich úspěchů a nedostatků, list pracujících národního podniku Vodní stavby, Sezimovo Ústí, 1954. Autor Karel Biňovec (1924–1991) byl spisovatel, novinář a režisér; v roce 1968 řídil ostravský rozhlas, roku 1969 byl vyloučen z KSČ a stal se zakázaným autorem, signatářem Charty 77 a po roce 1990 poslancem České národní rady.

„Komandíra“, kterou si zedník píská je píseň V boj když táhle hrdina Čapajev