přeložil Jiří V. Svoboda

Když jako skřivan nám zvonek zpívá
do tříd i slunce přispěchá –
školák se vážně k tabuli dívá,
div na ní oči nenechá.

Potom si penál otevře tiše,
písmena psát už začíná.
Co práce dá, když po prvé píše,
taková řádka jediná.

Učitel k němu shýbá se.
Školáka hřeje ve vlasech
jeho dech. Dobře je mu.
Pod rukou roste mu za řádkou řádka
jako by celičká rodná zem — matka
se nakláněla k němu.

Před ním se zítřky otvírají,
tajemství velká – nauk, věd –
naučí stromy v polárním kraji
kvést tam, kde dosud byl jen led.

Od prvních písmen půjde on dále
až k velkým dílům Stalina.
Bude stát jednou v továrním hale,
jež se teď stavět začíná.

Sovětský školák – pilný a smělý
rozvětčík zítřka – stavitel.
Rodinou je mu domov náš celý
a otcem Stalin-učitel.