Prapory hrdě na stožár
vzhůru ať k výšinám letí,
že šťastnější nežli otci
žijí dnes jejich děti.

To revoluce přinesla,
že z raba byl se člověk stal -
a na nás na všech záleží - jen dál,
pučet-li budou stále nové suché sněti
na stromu lípy košaté.

A já dnes zpívám svoji píseň
ve vroucí lásce k Tobě,
má drahá zemi za Kavkazem,
sláva buď provždy Tobě.

Tys syny hrdé měla,
by pouta zlomili
a v revoluci dávné, svaté
krev za své bratry prolili.

Po celém světě, kde karabáče ještě sviští,
kde posud dělník otrokem,
kde slzy bědných, zubožených
krvavým tekou potokem.

A já dnes hrdě zpívám
o lásce ke všem, míru,
o Tobě země milovaná,
v niž klademe všichni víru!

V ruce své pochodeň revoluce svírání,
odkaz to našich dědů, matek,
a v srdci lásky, lásky tolik,
vždyť je dnes veliký svátek.

Sláva buď tobě, strano rodná,
z níž revoluce nám se zrodila,
by hvězda rudá cestu nám
co symbol jasný svítila.