Z dálky jsme už slyšeli jej, když šel dneska k nám,
zpíval, houkal, časem výskl, jak by nešel sám, –
to si už tak vždycky zpívá, by se mu šlo snáž,
maléreček náš.

Na pokání dát se nechce, zůstane už tulákem,
ať se pere, když se pere vítr s jeho širákem,
když vytáhlo slunce barvy, lehčí je a jde pak snáž,
maléreček náš.

Maluj nám zas malérečku, ten náš pěkný sen,
srdce pro něj plakávalo stokrát každý den, –
vždycky nám tak jednou za rok znova sílu dáš,
malérečku náš!

Nová omladina, roč. I, 1906, seš. 19 z 28. dubna 1906, str. 2.

Otištěno ve sborníku Fráňa Šrámek: V boj – revoluční písně z let 1901–06 (Československý spisovatel, 1953).