Mateřídouška už zase dýchla
z úvozů polních cest…
Na mezích nevoní - mezí už není;
příčiny sporů zdrtila pokroku pěst.

Krajina shodila záplaty polí
a oblékla si zbrusu nový šat
ze širokých, přebohatých lánů…
Zrající úrodou pak počala se usmívat.

S letní oblohou, očima objímám
to roztančené, zlaté moře klasů…
Burácející hlas traktorů nadšeně hřmí
s jásavou písní samovazů…

Lehounký vánek v náruči
se s písní brigádníků laská…
Zrno ve žhoucím poledni
v přetěžkých klasech praská.

Slunce svým horkým polibkem
tu šťastnou zemi hladí…
zemi, kde meze mizejí,
zemi, kde kvete mír,
zemi, kde zpívá mládí,
zemi, kde lid se probudil.