Předu - předu tenké nitky, by tkadlena Gottwaldovy pětiletky
utkala nám jemná
plátna bílá, modrá, žlutá i červená.

Předu, předu přízi, možná, že tkadlena utká na postele prostěradla, na peřiny povlaky, na stůl krásné soupravy.

Předu, předu, moje nit
je hrubá, tenká,
možná, že z ní bude košulenka, pro děťátko růžové
i pro starce šedivé.

Krásné plátno bavlněné,
možná, že šátky s kvítky
ženám na hlavu budou, možná, že vlajka,
nebo praporek s hvězdičkou rudou.

Prapory ve větru radostně zavlají,
děvčata chlapcům vyšívané šátky podají. Všichni půjdou vesele ulicí,
ruka v ruce o prvním máji, i o svátku Říjnové revoluce.

Zpívejte a točte se mé stroje,
dnes svátek já mám, neb úderka moje, která nese hrdé jméno,
Tvoje jméno, soudruhu Fučíku, národní hrdino, splnila svůj plán.

Soudružka Kondrová, vedoucí naší dílny,
jest naší matkou, jest naší rádkyní. Stará se o nás, ve všem nám pomáhá. My ji za to rádi máme a upřímně
jí děkujeme.

Zpívejte a točte se mé stroje,
dnes radost já mám,
neb národní podnik Korda v Litvínově
má takové ženy, pracovité přadleny.

Rozezpívej se, náš závode,
že nám práce od rukou jde, říka soudruh Rezek i soudruh Chvosta, přední naši vedoucí,
vždyť pracujeme i pro budoucí.

Učíme se a béřeme si příklad,
od sovětských lidí,
my tak jako oni
dle methody Četkycha zpevňujeme normy.