V mém pokoji už léta není k hnutí,
co je tu brožur, knížeček a knih.
Jsou na stole.
Jsou po židlích.
Jsou na zemi.
Číst.
Stále číst!
Jsme všichni zahrnuti
úžasnou vědou knížek stalinských
jak slavný pianista růžemi.

Půl noci zápolím s jedinou bílou stránkou.
A o sto stránek vpředu srdce sní.
Já,
nýtek v dějinách,
učím se jejich zákon
nazpátek od sovětské ústavy.
…

Marx-leninismu prosté, šedé svazky!
Celý pestrý svět z nich slyším hřmít.
Dějiny třídních bojů
jsou dějinami lásky
k životu, který nelze vyhubit.
…

Hladili jste ty knihy?
Cítili jste,
jak v jejich pleti cuká rudá krev?
Na mne z nich vyhlíží za každým listem
příhoda,
statečná jak Čapajev.

Já si je někdy tisknu silně k srdci.
A jako kdybych zase na barikádě stál
a v květnové,
válečné revoluci
rudoarmějce šťastně objímal.