Z dopisů, slétlých do kasáren z různých míst,
dnes také pro mne zůstal jeden bílý list.
Poznal jsem rázem písmo matky na obálce:

• Jak se Ti daří? Já jsem s Tebou i v té dálce…

To je má matka: s námi ve svých vzpomínkách -
A děti se jí rozkutálely jak hrách –
Ze Staveb mládeže ji nyní - šťastné - zdraví:
je pro ně práce pro mír věcí cti a slávy!

Takové syny, dcery rozdala jsi vlasti,
má dobrá matko, kterou nezlomily strasti,
poznamenaná bídou roků minulých:
v tvých vlasech stříbro, čerstvě napadalý sníh…

Teď už je ale život jiný, zcela jiný
i v našem domku na úpatí Vysočiny:
zdvihli jsme krov a stíny v domě rozvanul
slunečný den, jenž ozařuje jasně stůl –

Teď už je život jiný, zcela jiný
i v našem domku na úpatí Vysočiny:
a pro ten život, který zvedá všechny chudé,
pro tento život ze mne vzorný voják bude!