Bezručův havíř, když kladivo své zved,
tu Ostrava se chvěla a třásli se páni.
Zdá se, jiné havíře že máme teď,
kteří s plánem servat netroufnou si ani

a tisíce tun uhlí, jež sloužit měly lidem,
měnit v teplo se a v ocel tavit rudu,
ve slojích zahálet nechávají s klidem.
Slyš, havíři, což nemáš ani trochu studu

před soudruhy z hutí, dopravy a továren?
Patří Bezručův havíř už minulosti jen?
Bojuj tak, ať směle můžeš říct:

Pro svou vlast jsem všechny síly dal,
kolik uhlí třeba, nakopal!
Vždyť jsem horník, kdo je víc?