Dnes tkám plenkovinu.
Kdo v ní bude spát?
Děťátko u nás, v Švédsku, v Americe, Krymu?
Tkám, tkám, za každou nití pozdrav posílám:
Děťátko ve světě, až do plenkoviny
máma tě obalí,
nebude vědět, čí ruce ji utkaly.
Dvě české ruce, které tkají pro mír,
abys ty vyrostlo v lepší svět.
Abych já nemusela tkát obvazy na frontu
a krvavé je na svých bratřích uvidět.

Asi 1950.