Ten starý jezevec
zalez’ si do díry.
Co se mu nestalo?
Přespal zimy čtyři.

O čas ni o dění,
to jemu neběží;
on se jen zahrabal
do díry pod mezí!

Přes jezevčí čichy
mraveneček leze.
Sděluje každému:
rozorají meze!

S jezevcem to trhlo.
Není mu po chuti:
Do toho se musí
řádně zasáhnouti.

Vylez’ sobě z díry,
za hroudu se kryje,
a pláče a zuří
a zlé sliny plije.

Cvrčka chtěl zadávit
(i když ho Bůh stvořil),
že i on písničku
o těch mezích složil.

„Ty, čvrčku, škrobáku,
ztichni, běda tobě,
mezí nět? Kde chudí
odpočinou sobě?

A cvrček si dále
na housličky hude,
„Jezevče, neprskej,
už nemáme chudé!“

Jezevec nad ptáčky
velké slzy roní:
„Vzali vám, ach, vzali
keře, hlohy, trní!“

Však jezevčí čichy
začichaly manu.
Pech - to je zpěv ptačí!
Odkud? Z větrolamu!

Jezevče, kmotříčku,
stáhni svoji slinu,
pojď s námi nebo spi
svoji věčnou zimu!

O pozoruhodné osobnosti Anežky Gorlové více zde: Zákruty života Anežky Gorlové