My padli za šedého jitra,
když padal starý svět.
My padli za šedého jitra
pro rudý květ.

Ve rzivých zámcích skříply klíče.
A feny byly zlé.
Tam venku zvonily však rýče
v prsti omládlé.

My padli jsme, jak padnout musí,
kdo první vzepře se.
Pod troskami vždy zemřít musí,
ten kdo první zatřese.

Když padali jsme, dýchla z dálek
zaslíbená zem:
Vy, živí, do krvavých válek
s tyranem!

My mrtví už se nehýbáme,
a jenom jeden máme strach.
My mrtví si tu povídáme,
zda pad už vrah…

Na smrt dělnických předáků Augustina Spiese, Adolfa Fischera, Jiřího Engla a Alberta R. Parsonse, popravených v Chicagu 11. listopadu 1887. Práce, roč. I, 1905, seš. 22 z 11. listopadu 1905, str. 1, podepsáno pseudonymem Joe Salm.

Otištěno ve sborníku Fráňa Šrámek: V boj – revoluční písně z let 1901–06 (Československý spisovatel, 1953).