V lukách se třpytí potoky,
vítr nám chladí čelo,
v srdci zní nápěv široký,
že by se tančit chtělo.
Písní a šťastným úsměvem
vítáme nová jitra;
už dnes je krásná naše zem,
oč hezčí bude zítra!

1. |: Zítra se bude tančit všude,
až naše vítězné vlajky rudé
na stožáry světa vyletí! :|
2. Když dívka v tanci zavlaje,
chlapec jí ruku podá,
úsměvy letí do kraje
rychleji nežli voda.
Až do samoty nejtišší
pronikne naše píseň,
a každý, kdo ji uslyší,
ten taky roztančí se!

R.

Kvetoucí zemí jede vlak,
v slunci se leskne řeka
a píseň letí do oblak
a s nimi do daleka;
do ulic velkých cizích měst,
kde všichni mladí lidé
začnou ji zpívat na počest
života, který přijde!

R.

Můžeš se volně rozletět,
písničko jasná, smělá,
vždyť není síly na světě,
jež by tě zadržela.
Veselý, silný, mladý svět
do tance se dnes dává;
láskou chcem hory přenášet,
šťastnému míru sláva!
Sláva!

R.

Píseň zazněla ve stejnojmenném propagandistickém filmu Vladimíra Vlčka podle scénáře Pavla Kohouta o mladých svazácích z tanečního souboru, který měl premiéru 24. října 1952; Kohout se od filmu později distancoval. Pěvecky se ve filmu proslavila Jiřina Mikulenková z Československého státního souboru písní a tanců. Ludvík Podéšť (1921–1968) je spolu s Vítem Nejedlým a Radimem Drejslem počítán ke klasikům budovatelské písně, v letech 1953–1956 vedl Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého.