1. sloka:
U nás už se nehádáme,
kdo má větší pole lán.
Všichni máme ruce k práci,
nikdo není jenom pán.

Refrén:
Proto všichni za jeden
táhnem provaz rádi,
za to co dnes máme,
všechnu sílu a chytrost
do práce své
pro dobro všech lidí dáme.

2. sloka:
Co bývalo, dnes už není,
jaro kráčí po zemi.
Na zcelených lánech půdy
zelená se osení.*

Refrén

3. sloka:
Kdo snad ještě trochu váhá,
nevidí náš nový svět.
Nevidí snad, že už jdeme
do budoucích (lepších)** let.

Refrén

4. sloka:
Rozhlédni se každý kolem,
uvidíš, co všude krás.
Uvidíš a pochopíš snad,
přijdeš (brzo)** mezi nás.

Refrén

Po refrénu sbor zpívá sloku znovu a končí zvoláním „hej!“. * Podruhé se zpívá: naše osení. ** Podruhé se vypouští.

Náborová píseň z doby zakládání JZD, která měla přesvědčovat rolníky ke vstupu do družstev a ke kolektivnímu hospodaření. Jiří Pauer (1919–2007), původem z hornické rodiny a žák Aloise Háby a Pavla Bořkovce, byl později uměleckým ředitelem České filharmonie (1958–1980) a ředitelem Národního divadla (1979–1989).

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).