Příroda nám káže
netrpěti hlad,
pročež vzhůru paže,
slavme jeho pád!
Pějme píseň bídy
vrahům na postrach,
ať se z panství klidí,
nežli klesnou v prach.

Refrén:
|: Dál, dál, dál!
Za heslem pokroku:
nechceme víc pánů,
ani otroků! :|

Kapitál nás trápí –
vizte postavy,
s nimiž bídný mamon
orgie slaví!
Proletáře pěstě
nejen ke strojům,
ale také jařma
k zhoubným rozbrojům!

Refrén

K žití právo máme
jako boháči,
ač jen dosud známe
trní, bodláčí!
Nám nezkvetou růže
a nezkvetou dál,
když pot naší kůže
vlaží kapitál.

Refrén

Nám konečným cílem
volnost národů,
bez pochopů moci,
trestních závodů.
Místo trestnic školy,
vlastní práce dost.
Pak blaho a pokoj
stálý u nás host.

Refrén

Nám konečným cílem
volnost všech lidí,
bez vojska a kněží,
bez těch, co šidí.
Šidí, kupčí s krví,
sází mozoly
a přitom se chlubí,
že to nebolí.

Refrén

Píseň Josefa Boleslava Pecky ze 70. let 19. století patřila k nejoblíbenějším mezi dělníky a zpívala se v mnoha obměnách textu; s notami ji poprvé vydal Jan Urban ve zpěvníku Revoluční nápěvy (1921).

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).