1. sloka:
   Slyš sovětské země dělnický vzkaz,
   kde stroje továren nezahálí,
   nových měst kde bouřlivý vzrůst,
   kde traktor mez rozoral dávno.
   Vzdor našich rukou mozolných,
   stisk rukou poznal vítězných
   a jasný oka svit a zocelenou tvář.
   V den návratu nás vítá zář
   a červánky východu západem se rdí.
   Den vítězství se v pochod dal,
   je třeba každý aby cestu znal,
   kupředu šel a dělník s dělníkem
   ve frontě jednotné vždy stál.
   Buď připraven, až přijde den,
   kdy dělnická ruka bohatství světu dá,
   věčný mír a práci všem.

2. sloka (dopěv z roku 1945):
   Slyš, sovětská země, náš vřelý dík,
   že pomohlas, když boj se smrti blížil,
   na slovanské výspě když stál
   partyzán a lidu věrné stráže.
   Vzdor našich rukou mozolných,
   stisk poznal rukou vítězných
   a jasný oka svit a zocelenou tvář.
   V den sbratření nás vítá zář
   a červánky východu nad Čechy se rdí.
   Den vítězství se pochod dal,
   je třeba každý aby cestu znal,
   kupředu šel a s vládou pravdy
   ve frontě národní vždy stál.
   Ten práce sen dnes plnit jdem.
   Vy příkladem, jak bohatství zemi dát,
   věčný mír a život všem!

Autoři napsali píseň v roce 1933 na palubě sovětské lodi cestou domů z návštěvy SSSR, jejíž dojmy chtěli předat českým dělníkům. Poprvé vyšla ve sborníku Proletářské písně (1935), druhá sloka vznikla úpravou textu v roce 1945.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).