1. sloka:
Slyš sovětské země dělnický vzkaz,
kde stroje továren nezahálí,
nových měst kde bouřlivý vzrůst,
kde traktor mez rozoral dávno.
Vzdor našich rukou mozolných,
stisk rukou poznal vítězných
a jasný oka svit a zocelenou tvář.
V den návratu nás vítá zář
a červánky východu západem se rdí.
Den vítězství se v pochod dal,
je třeba každý aby cestu znal,
kupředu šel a dělník s dělníkem
ve frontě jednotné vždy stál.
Buď připraven, až přijde den,
kdy dělnická ruka bohatství světu dá,
věčný mír a práci všem.

2. sloka (dopěv z roku 1945):
Slyš, sovětská země, náš vřelý dík,
že pomohlas, když boj se smrti blížil,
na slovanské výspě když stál
partyzán a lidu věrné stráže.
Vzdor našich rukou mozolných,
stisk poznal rukou vítězných
a jasný oka svit a zocelenou tvář.
V den sbratření nás vítá zář
a červánky východu nad Čechy se rdí.
Den vítězství se pochod dal,
je třeba každý aby cestu znal,
kupředu šel a s vládou pravdy
ve frontě národní vždy stál.
Ten práce sen dnes plnit jdem.
Vy příkladem, jak bohatství zemi dát,
věčný mír a život všem!

Autoři napsali píseň v roce 1933 na palubě sovětské lodi cestou domů z návštěvy SSSR, jejíž dojmy chtěli předat českým dělníkům. Poprvé vyšla ve sborníku Proletářské písně (1935), druhá sloka vznikla úpravou textu v roce 1945. Josef Stanislav (1897–1971) v téže době komponoval i pantomimy se sovětskou tematikou (Hlasy nad tajgou a Turksib, obě 1933).

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).