Píšou mi psaní
vojanští páni,
|: a tam stojí psáno,
dvanáctého ráno,
že já musím rukovat. :|

Voják je voják,
musí bojovat —
vloží k líci pušku,
vezme si na mušku
třeba vlastní srdce své.

Zdrávi napsali,
zdrávi vzkázali:
já jsem reservista,
básník, anarchista,
zpívám si a proklínám.

Pomašíruju,
zpívat si budu.
Modrý reservista,
rudý anarchista,
v modré dálce rudý květ.

Protiválečnou píseň napsal Fráňa Šrámek v roce 1905, když ho jako záložníka povolali k vojsku; nápěv vychází z vojenských písniček z rakouské armády. Mezi dělníky zlidověla, s nápěvem ji poprvé otiskl až zpěvník z roku 1953. Báseň otiskl ještě před nástupem na vojenské cvičení v anarchistickém časopise Práce a za ni ho pak na čtyři týdny zavřeli do vojenského vězení; jeho uvěznění vyvolalo protestní demonstraci horníků v Lomu u Mostu. Báseň patří do sbírky Modrý a rudý, kterou cenzura nejprve zakázala; vyšla roku 1906 poté, co ji jeden poslanec přečetl v parlamentu jako interpelaci, úplná až roku 1911. Fráňa Šrámek (1877–1952) byl roku 1946 jmenován národním umělcem.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).